Kostel svatého Jiljí (Domanín)
| Kostel svatého Jiljí | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 48°59′40,62″ s. š., 14°45′34,97″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Zasvěcení | svatý Jiljí |
| Další informace | |
| Adresa | Domanín, Česko |
| Kód památky | 14140/3-2344 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Jiljí je renesanční stavba s přežívajícími prvky gotiky ze 16. století a mladší věží z roku 1776 na hřbitově nedaleko jižního břehu třeboňského rybníka Svět v Domaníně v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 1784 do roku 1877, kdy byla dokončena nedaleká novogotická Schwarzenberská hrobka, sloužila krypta kostela jako hlavní pohřebiště šlechtického rodu Schwarzenbergů (pohřby v letech 1786–1858, na hřbitově vně kostela ještě v roce 1873). Rakve s ostatky schwarzenberské primogenitury byly ze hřbitovního kostela a ze hřbitova slavnostně převezeny do nové hrobky, která se nachází v parku východním směrem, v roce 1877.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1515.[1][2] V letech 1574–1576 nechal Vilém z Rožmberka (1535–1592) kostel zvětšit a přestavět. Přestavbu provedl stavební mistr Jan Vlach.[2] Kostel byl vysvěcen 26. července 1576.[1]
V roce 1776, kdy byl majitelem panství Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1712–1782), byla za západě přistavěna věž s barokní cibulovou bání.[1][2] Za jeho nástupce Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) začal kostel sloužit jako rodové pohřebiště a zůstal jím po dobu jednoho století.
V 19. století se venkovský kostelík stal námětem básně Leonarda Gamsenberga.[3]
V roce 1992 byl kostel restaurován na náklady Obecního úřadu Domanín.[1]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]
Kostel je jednolodní a orientovaný. Nejstarší dochovanou částí je spodní zdivo pětibokého presbytáře.[1] Presbytář i loď byly sklenuty křížovou klenbou bez žeber, okna jsou hrotitá. Dochovaly se zbytky sgrafit a rustiky.[2]
Na fasádě je upevněna informační cedule, jejíž obsah ovšem ne zcela koresponduje s údaji v publikaci Umělecké památky Čech.[2][pozn. 1]
Kolem kostela je hřbitov ohrazený kamennou zdí. V severovýchodní části hřbitova byl pohřben cestovatel Jiří Hanzelka (1920–2003).
Interiéry
[editovat | editovat zdroj]Vnitřní zařízení je převážně z 19. století. Kolem hlavního oltáře jsou nástěnné malby ze 16. století. Namaloval je v roce 1588 Tobiáš Fels z Jihlavy, jehož znak a nápis se dochal na závěrové stěně. Freska na klenbě představuje Seslání Ducha svatého.[2] Na stěně v presbytáři se nachází renesanční votivní obraz Viléma z Rožmberka a jeho prvních dvou manželek Kateřiny Brunšvické (1534–1559) a Žofie Hohenzollernské (1541–1564) asi z roku 1576.[2]
Oltáře byly vyhotoveny D. Petrovičem v roce 1835. Oltářní obrazy namaloval K. Schaller. Na hlavním oltáři je zobrazen sv. Jiljí, na levém bočním sv. Josef s Ježíškem a na pravém Panna Marie.[2]
Seznam pohřbených chronologicky podle data pohřbu
[editovat | editovat zdroj]V 17. a 18. století byli Schwarzenbergové pohřbíváni ve Schwarzenberské hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni. V roce 1783 byl však kostel z řádového proměněn na farní a následně regotizován. Proto se Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu rozhodl založit rodové pohřebiště na jiném místě. Volba padla na hřbitovní kostel v Domaníně u Třeboně, která měla pro Schwarzenbergy symbolický význam, protože byla prvním panstvím, které v Čechách v roce 1660 získali. Přesto hrobka neodpovídala pohřebnímu zákonu, který byl zaveden v rámci josefínských reforem,[3] a byla chápána jako provizorní.[4]
Hrobka je prázdná, rakve byly přesunuty do nově zbudovaných reprezentativních hrobek schwarzenberské primo- a sekundogenitury.
Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Schwarzenberská hrobka (Domanín) a Schwarzenberská hrobka (Orlík nad Vltavou).
| Pořadí | Jméno | Rok narození a úmrtí | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Pohřbení v kryptě kostela | |||
| 1. | Marie Eleonora ze Schwarzenbergu | 1748–1786 | Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně. |
| 2. | Marie Terezie ze Schwarzenbergu | 1747–1788 | |
| 3. | František de Paula ze Schwarzenbergu | 1773–1789 | |
| 4. | Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu | 1742–1789 | |
| 5. | Alžběta Tereza ze Schwarzenbergu | 1778–1791 | |
| 6. | Marie Eleonora z Oettingen-Wallersteinu | 1747–1797 | |
| 7. | Marie Arnoštka ze Schwarzenbergu | 1752–1801 | |
| 8. | princ ze Schwarzenbergu | */† 1802 | |
| 9. | Pauline (Pavlína) Charlotte z Arenbergu | 1774–1810 | |
| 10. | Karel I. Filip ze Schwarzenbergu | 1771–1820 | Ostatky v roce 1865 převezeny do nové knížecí hrobky pro sekundogenituru v Orlíku nad Vltavou. |
| 11. | Marie Pauline ze Schwarzenbergu | 1798–1821 | Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně. |
| 12. | Josef II. Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu | 1769–1833 | |
| 13. | Eleonora ze Schwarzenbergu | 1783–1846 | |
| 14. | Marie Anna z Hohenfeldu | 1767/1768–1848 | Ostatky v roce 1865 převezeny do nové knížecí hrobky pro sekundogenituru v Orlíku nad Vltavou. |
| 15. | Felix ze Schwarzenbergu | 1800–1852 | Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně. |
| 16. | Karel II. ze Schwarzenbergu | 1802–1858 | Ostatky v roce 1865 převezeny do nové knížecí hrobky pro sekundogenituru v Orlíku nad Vltavou. |
| Pohřbení na hřbitově u kostela | |||
| 17. | Walter Prosper ze Schwarzenbergu | 1839–1841, zde pohřben až v roce 1873 | Ostatky v roce 1877 převezeny do nové knížecí hrobky pro primogenituru v Domaníně. |
| 18. | Eleonora z Liechtensteinu | 1812–1873 | |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Text na informační tabuli:
KOSTEL SV. JILJÍ
PŘIPOMÍNÁ SE R. 1515, ZA VILÉMA
Z ROŽMBERKA V R. 1574 ROZŠÍŘEN
J. VLACHEM. U HLAVNÍHO OLTÁŘE NA
ZDI JE VOTIVNÍ OBRAZ MALOVANÝ R. 1588,
PŘEDSTAVUJÍCÍ VILÉMA Z ROŽMBERKA,
SE SVOU ŽENOU KATEŘINOU BRUNŠVICKOU
A ŽOFIÍ HOHENZOLLERSKOU.
KOSTEL BYL R. 1784–1876 RODINNOU HROBKOU SCHWARZENBERKŮ.
KOSTEL BYL RESTAUROVÁN NÁKLADEM
OBECNÍHO ÚŘADU DOMANÍN V R. 1992
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Památkový katalog: Kostel sv. Jiljí se hřbitovem. Domanín [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-05-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 102.
- ↑ a b GRUBHOFFER, Václav. Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). České Budějovice, 2013 [cit. 2023-05-21]. 371 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Václav Bůžek. s. 255. Dále jen Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914). Dostupné online.
- ↑ Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732–1914), s. 259
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons
